======Chorvatsko======
Chorvatsko jsme letos navštívili už potřetí. A doufám že na pár let naposled. V zemi jakou je například Itálie mám záruku, že se mi tam bude líbit i když tam nic nechytím. V Chorvatsku ne. Do Chorvatska jezdím jen kvůli tamější fauně a pokud se dostanu do míst, kde nic není, moc spokojený nejsem. To byl případ okolí Promajny (blízko Makarske).
Cestou přes Maďarsko jsme se zastavili u řeky Ráby. Pod mostem jsem nakrmil pár mravkolvích larev, které tu byly téměř všude. Z vody byl slyšet "zpěv" člunovek, malých vodních ploštic. Na mostním pilíři byly shromážděny stovky sekáčů, které se při vyrušení daly do pohybu a "rozvlnily" celou betonovou stěnu.
První zastávka v Chorvatsku byla překvapivě úspěšná. Zaparkovali jsme na parkovišti v Karlovaci a přesně ve chvíli, kdy jsem otevřel dveře, vedle mě přistál samec kudlanky nábožné. Chytil jsem ho a odnesl na blízkou travnatou plochu.Říkal jsem si, že jich uvidím ještě hodně a nemá smysl je chytat první den. Chyba. Vytáhl jsem spacák a snažil se usnout vedle auta. Kudlančího samce jsem občas zahlédl ještě asi do půlnoci. Poletoval stále v okolí. Pak se asi vydal jinam.
Na zastávce na Kninské pevnosti jsem skoro chytil cikádu, ale z krabičky mi vyletěla. Stejně se mi vedlo při odchytávání saranče modrokřídlé.
Už první den v Promajně mi došlo, že letošní pobyt nebude nic moc. V městečku ani nebyly skoro žádné cikády, které jsou jinak všude. První saranče jsem našel až ve výšce zhruba 500 m. n. m. na hoře nad městem. Kde není hmyz, nebudou ani hadi. A tak jsem se pomalu smiřoval s tím, že mám letos smůlu.
Při výstupu na již zmiňovanou horu jsme zahlédli několik kamzíků, kteří se pohybovali kousek od nás. Po cestě dolů jsem chytil velkou bezkřídlou kobylku rodu Ephippigera. Dole jsme si při víně popovídali s pastevcem, který nám dříve ukázal cestu nahoru. Podle něj se v kopcích nad jeho vesnicí vyskytovaly skoro tři tisíce kamzíků a to, že jsme jich viděli jen pět naznačuje jejich výrazný úbytek.
Jediné lepší místo jsem nalezl po cestě do Dubrovníku. Zastavili jsme u cesty asi na půl hodiny. Vyběhl jsem do svahu a po chvíli uviděl saranči červenokřídlou. Bohužel uletěla. Kolem mě několikrát proletěla jiná velká saranče (skoro tak velká jako Anacridium aegypticum). Ani tu se mi nepodařilo chytit. Pak jsem narazil na keř plný nymf kudlanek, z nichž dvě jsem si odchytil. Tím mé suchozemské úlovky skončily.
Neúspěchy na souši jsem si plně vynahradil v moři. Už před odjezdem jsem se vybavil "havajskou holí" (jako harpuna ale ne vystřelovací - tyč zakončená hroty). Po zkušenostech z ostrova Rab jsme čekali, že chytíme dostatek chobotnic. Další omyl. Ale k chobotnicím až později.
Při prvních výpravách jsme narazili na ty druhy ryb, které nás provázely až do konce pobytu. Nakonec jsme se slušně najedli. Mořské živočichy, na které jsme narazili, popíšu samostatně v následujícím textu.
{{expedice:chorvatsko-03:ulovky.jpg?300}}
**Ropušnice (Scorpaena sp.)**
Ropušnice jsou ryby s velkou tlamou uzpůsobenou k "nasátí" kořisti. Z téhož důvodu mají také rozšířený jícen. Na kořist číhají a jsou dobře maskovány. Na těle je mnoho výrůstků a zbarvení připomíná mořské dno, na kterém se ropušnice ukrývají. Navíc mohou částečně měnit celkový odstín barvy svého těla.
Pokud už člověk jednu najde, většinou není problém najít další, i přes jejich maskování. Vyskytují se mezi kameny, rostlinami, ale i na volném písčitém dně. Prozradí se tvarem svého těla, nápadná je hlavně velká hlava a oči.
Ropušnice jsou snadnou kořistí. Hroty hole je nevyplaší a není problém je probodnout. Ani pokud se to napoprvé nepodaří, ropušnice většinou daleko neunikne. Je to špatný plavec a na místech bez úkrytů nemá velkou šanci.
Při kuchání mrtvých ropušnic jsem několika z nich vytáhl z žaludků krabí klepeta. Naznačovala, že krab mohl mít průměr krunýře zhruba 2-3 cm a takový úlovek je na rybu do velikosti 15cm slušný.
Vykuchaným ropušnicím jsme preventivně uřezali ty části ploutví, opatřené jedovatými ostny (nebyli jsme nijak informovaní o tom, zda se tyto ryby nemají nějak speciálně upravovat). Připravené ryby jsme pokapali citronem a okořenili směsí koření na ryby. Večer jsme je už jen osmažili. Maso bylo plné kostí, ale to vzhledem k výborné chuti masa nebyl velký problém.
{{expedice:chorvatsko-03:ropusnice.jpg?140}}
**Hlaváči (Gobius sp.)**
Hlaváči se vyznačují velkou hlavou a ústy, ne však tak výrazně jako ropušnice. Narozdíl od nich jsou navíc shora zploštělí. Břišní ploutve jsou srostlé a přeměněné v jakousi "přísavku". Většinou jsme je nalézali od hloubky 2 m na písčitém dně, se kterým téměř splývali.
Tyto ryby jsou narozdíl od předchozích dost plaché. Při vyrušení rychle mizí ve svém úkrytu, od kterého se nikdy příliš nevzdalují. S havajskou holí (dále jen harpuna) jsme se museli přibližovat velmi opatrně a při ponoru do větší hloubky šetřit síly na závěrečný prudký výpad. Výhodou při nezdařených pokusech byla skutečnost, že se hlaváč po určité době objeví znovu na stejném místě.
Hlaváče jsme zpracovali stejně jako ropušnice. Jejich maso bylo rozhodně nejlepší ze všech lovených ryb. Kromě "malých" (do 15 cm) Hlaváčů štíhlých (Gobius genoporus) jsme jednou ulovili a jednou viděli Hlaváče velkého (Gobius cobitis) (pokud se dá věřit informaci z určovací příručky "Co žije ve Středozemním moři" že je tento druh jediným hlaváčem dorůstajícím nad 20 cm).
**Pyskouni (Symphodus sp.)**
Tato skupina ryb se vyskytovala nad porosty řas a posidonií. Všechny druhy jsou zajímavě zbarvené a nápadné typickým tvarem úst.
Lov těchto ryb byl kvůli jejich stálému pohybu nade dnem problematický. Jedinou možností bylo zahnat je do úkrytu mezi rostliny a útočit naslepo na místo jejich předpokládané polohy. Celkem jsme ulovili tři kusy.
Úprava před konzumací probíhala stejně jako u předchozích druhů.
**Sapín síťkovaný (Chromis chromis)**
Tento druh ryby, příbuzný známým tropickým klaunům, se v pobřežních vodách vyskytoval ve velkých hejnech. Jsou to ryby tmavě zbarvené a velké asi 20 cm s typicky vykrojeným ocasem. Pohybují se u dna i ve volné vodě.
**Kanic písmenkový (Serranus scriba)**
Kanicové jsou dravé ryby dorůstající do obrovských rozměrů. Tento druh však dorůstá okolo 35 cm. Je to světle zbarvená ryba s tmavými svislými pruhy. Ocas je oranžový a ve spodní části těla je modrá skvrna.
Tyto ryby se pohybují okolo skal, kamenů i mezi řasami. Narozdíl od pyskounů se ale mezi rostliny neukrývají, raději uplavou větší vzdálenost a najdou si spolehlivější úkryt. Proto byl jejich lov s naším vybavením neúspěšný.
Maso tohoto druhu je velmi chutné. Jeho chuť jsem poprvé a naposled okusil na ostrově Rab v roce 2002, kdy jsem harpunou zabodl kanice, který se mi chvíli předtím utrhl s kusem rybářského vlasce a zachytil se o skálu.
Při pronásledování kanic vždy uplave určitou vzdálenost, pak se zastaví, prohne do tvaru písmene U a střídavě se dívá na nepřítele a na možný směr úniku. Pokud se nepřítel stále přibližuje, kanic se prudce přemístí na další místo, případně do vhodného úkrytu.
**Kněžík duhový (Coris julis)**
Tyto pyskounovité ryby byly hojné na všech typech dna. Chovali se podobně jako ostatní pyskouni. Nelovili jsme je.
**Cípal pyskatý (Chelon labrosus)**
V mělčinách jsme občas zahlédli jedince do 30 cm délky. Většinou se u břehu moc dlouho nezdržovali a při vyrušení odplouvali na volnou vodu.
Chorvatští rybáři tyto ryby často prodávali na trhu.
**Trojploutvovec červený (Tripterygon tripteronotus)**
Trojploutvovec je rybka dorůstající do osmi cm. Jsou jasně červení s černou hlavou. Žijí podobným způsobem jako slizouni.
**Slizouni (Parablenius sp.)**
Tyto ryby dorůstají i více než 30 cm. Jsou velmi zajímavé, jejich tělo je pokryto slizem a z pokožky vyrůstají různé výrůstky. Žijí v okolí skal, občas se vydávají mezi oblázky těsně u břehu.
**Koníček dlouhonosý (Hippocampus ramulosus)**
Tento malý příslušník čeledi jehlovitých (Syngnathidae) je krásná malá rybka s typicky koňským tvarem hlavy, zatočeným chápavým ocáskem a malou hřbetní ploutví. Hlava je posazena kolmo k tělu.
Koníčci žijí ve vegetaci, kde se mají čeho zachytit. Plavou pomalu a jen výjimečně - vlněním malé hřbetní ploutve, ve svislé poloze, nebo vodorovně nade dnem s rozvinutým ocáskem. Ten přitom slouží jako kormidlo.
Potravou koníčků jsou různí bezobratlí i rybí potěr.
Zajímavé je i rozmnožování koníčků. Samička vpraví do samcova plodového vaku jikry. Ty se zde vyvíjí a sameček po čase "porodí" vylíhnutý potěr.
Další druhy ryb jsem většinou pozoroval jen krátce. Byli to pražmani a mladí očnatci (Sparidae), parmice (Mullus sp.), ještěrohlavec ještěrčí (Synodon saurus).
**"Pavoučí krabi" (Maja sp.)**
Tito krabi byli u Promajny nejhojnější ze všech korýšů. Mají dlouhé nohy a malá klepeta. Na výrůstky na krunýři si připevňují různé útržky rostlin a vše, co okolo sebe najdou a dokonale se tak maskují. Prozradí se většinou jen pohybem.
**Ostnokožci (Echinodermata)**
Z tohoto živočišného kmene jsme nalezli tři druhy hvězdic, sumýše (Holothuria sp.) a jeden druh hadice. Na kamenech žilo velké množství různých druhů pravidelných ježovek a ve větších hloubkách jsme nacházeli schránky nebo "čerstvě mrtvé" nepravidelné ježovky (Irregularia).
**Mlži (Bivalvia)**
V moři jsme nalezli tři druhy vhodné ke sběru. Slávky jedlé (Mytilus edulis) se zde vyskytovaly v malém množství. Větší trsy mladých jedinců jsme nacházeli na skaliscích hned u břehu, větší slávky žily přichycené na starém potrubí v hloubce asi dva metry.
Na skalách a potrubí rostly také ústřice jedlé (Ostrea edulis). Jejich sběr je složitější, protože jsou pevně přichycené k podkladu. Spíše se podaří ulitu rozbít než oddělit od skály. Jinak je jejich maso docela chutné.
Posledním mlžem byl jakýsi velký druh srdcovky (?). Našli jsme pouze jeden kus o průměru lastury asi 8 cm.
Příprava mlžů je velmi jednoduchá. Do hrnce nalijeme asi 0,5 cm vrstvu oleje, rozehřejeme jej a přidáme živé očištěné mlže v lasturách. Pak přidáme na kroužky nakrájený česnek a stejně připravená rajčata. Pak hrnec zakryjeme pokličkou. Dusíme pouze 8-12 minut. Hotovým mlžům se lastury otevřou, stačí jen vyloupnout živočicha. Podáváme i s rajčaty a česnekem se kterým jsme mlže připravovali.
{{expedice:chorvatsko-03:srdcovka.jpg?400}}
**Plži (Gastropoda)**
Z plžů jsem rozpoznal ostranky, přílipky a ušně.
**Chobotnice pobřežní (Octopus vulgaris)**
Během pobytu jsem ulovil dvě chobotnice a další, největší, po prvním pokusu zalezla hluboko do úkrytu a už jsem ji ven nedostal. Chobotnice může dorůst do rozpětí chapadel až 2m, ale většinou bývá mnohem menší. Má výborný zrak a je velmi inteligentní. Loví většinou v noci, ale mimo úkryt ji můžeme občas potkat i ve dne. V klidu se dokonale maskuje. Pokud sedí se stočenými chapadly na dně, přizpůsobí svému okolí barvu i strukturu povrchu těla.
K lovu chobotnic se využívá mnoho různých metod. My jsme je lovili stejně jako všechno ostatní - harpunou. Nabodnutou chobotnici jsem vždy vytáhl z vody a umlátil o kameny (způsob, kterému jsme se před pár lety přiučili od jednoho italského rybáře).
Vykuchané chobotnice jsme hodili do vařící vody, aby se lépe stahovaly z kůže. Po chvíli jsme zkroucená a ztuhlá těla chobotnic vytáhli a kůži oloupali. Další příprava byla velmi jednoduchá. Nakrájené na kousky jsme je hodili do osolené vody (může být okořeněná kořením na ryby) a asi hodinu vařili. Pak jsme je už jen smíchali s rýžovými nudlemi a snědli. Jednoduché a chutné.
**Sépie obecná (Sepia officinalis)**
Sépie jsou dalším druhem hlavonožců, které jsme lovili. Nacházeli jsme je poblíž starého betonového potrubí u pobřeží. Většinou odpočívaly v nějakém úkrytu (pod převisy), jen jednu jsem zahlédl při pohybu. Sépie jsou velmi dobří a rychlí plavci. Většinou se ale jen pomalu pohybují nade dnem a pomocí vystřelovacích chapadel loví korýše a ryby. Stejně jako chobotnice se mohou dokonale maskovat.
Ulovené sépie jsme upravovali stejně jako chobotnice.
{{expedice:chorvatsko-03:sephia.jpg?400}}
Poslední večer jsme počkali, až bude úplná tma a vydali jsme se na noční pozorování. Na člunu jsme odjeli na naše oblíbené místo u potrubí a já jsem se pokusil napodobit metodu pozorování dna vymyšlenou mým otcem. Spočívala v tom, že jsem si lehnul na příď, strčil hlavu do vody a máváním rukama ukazoval požadovaný směr plavby. Když jsem několikrát málem spadl do vody, zjistil že nic nevidím a že otec pádluje úplně jinam než bych chtěl, spustil jsem se ze člunu a plaval sám. Čelová lampa od Vavrysů skvěle sloužila a kužel jejího světla odhaloval tajemství nočního moře. Kolem mě proplouvaly různé velké ryby a nade dnem se vznášeli spící pyskouni. Pak jsem narazil na obrovského hlaváče, snad dvakrát většího než ti které jsme chytali ve dne. Když jsem pokračoval dále, narazil jsem ještě na jednoho, který byl světlejší než předchozí, téměř černý. Mezi kameny zářily páry malinkatých jasných bodů. Plul jsem mezi nimi jako mrak mezi hvězdami na obloze. Nad porostem řas jsem se náhle zastavil. Krmila se zde úžasná ryba hadovitého tvaru, dlouhá asi dvacet centimetrů. Byla tmavě hnědomodrá a u tlamy měla dva dlouhé jasně bílé vousy. Vlnila se nad řasami a vybírala ze dna drobné živočichy. Po chvíli jsem byl nucen plout dál. Ulovil jsem jednu velkou ropušnici, ale žádné další zajímavé ryby jsem už nespatřil. Snažil jsem se tedy zjistit, co jsou ony zářící dvojice bodů. Začal jsem obracet kameny, z pod kterých odražené světlo vycházelo a nalezl jsem stovky malých humrů, kteří mě pozorovali při mém proplouvání nad jejich hlavami. Když jsem vylezl z vody byl jsem plný úžasných zážitků a rozhodnutý zopakovat si noční potápění na příští dovolené hned první noc.
----
''Publikováno //27.09.2003//''